Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Dávnověk našeho katastru – Ljuba Hornof – Karpatějev
 
( čerpáno z Bručánovských listů – autor tvůrce muzea Jaroslav Vitner )
 
 
Nálezy na katastru Hředle od roku 1911 – 1934 / opis od F. Hammra /.
 
Osídlení našeho katastru počíná se v mladší době kamenné, kterou nazýváme neolitem, neboť této době náleží střepy keramiky vypíchané, nalezené na různých pozemcích v poloze zvané Libenka.
 
 
Starší typ keramiky neolitické – keramika volutová, vyskytující se v sousedním katastru mutějovickém, na hředelsku sice zjištěn nebyl, ale třeba vzít v úvahu, že když se u nás v letech osmdesátých a devadesátých začalo s vrstvováním pozemků pro chmelnice, bylo objeveno a většinou zničeno mnoho hrobů a jam různého stáří, aniž by býval byl odborníky prozkoumán a zaregistrován jejich inventář.
 
Tento nepochopením byl obyčejně znovu pohřben, nebo pokud šlo o nádoby vyhozeny na cestu a rozbity. Tím se stalo, že dnes nemáme přehledu o tom co vše již bylo nalezeno. Jen zřídka se vyskytli uvědomělí nálezci, kteří své nálezy odevzdali místní škole, kde se během desetiletí nashromáždila dosti slušná sbírka, která však zůstala archeologům neznámou. Kromě nálezů archeologických obsahovala i četné, vzácné zkameněliny ze džbánských lomů, např. zkamenělé kostry praptáků, které nalezl v lomu skalník Václav Porcar, které jeho syn a můj spolužák V. Porcar ml. odevzdal pro školní sbírku.
 
 
Osud této sbírky byl žalostný. Bylo totiž bývalým správcem školy V. Ledvinkovi vydána neznámému podvodníkovi, který se vydával za orgán Národního muzea v Praze. Vylákal sbírku předstíráním, že Národní museum odevzdá škole napodobeniny všech předmětů, které mu budou vydány. Později dotazem správy Národního muzea se zjistilo, že šlo o podvodníka.
 
 
Je tudíž možno, že i v našem katastru vyskytla se volutová keramika, ale zatím ji doloženou nemáme. V dubnu roku 1934 nalezl jsem na chmelnici patřící p. A. Hesové na Hlavách, tedy na rozhraní katastru hředelského a mutějovického, pazourkový hrot šípu velmi nepatrných rozměrů, takže se domnívám, že náleží mesolitické industrii mikrolitické / tj. drobnotvárné /, neboť tu jde o typickou řapíkovatou šipku s jakými se setkáváme ve swiderio- tardenoisienu a která se vyznačuje zvlášť pečlivou retuší.
 
 
Roku 1912 nalezl můj otec na své chmelnici v „ Zadních Dílcích “ kamenný nástroj kopytovitého tvaru z amfibolitu, které pak po desetiletí užíval jako brusku k ostření břitvy. Na Libence se vyskytují též střepy keramiky šňůrové ze sklonku mladší doby kamenné. Libenka byla osídlená nepřetržitě od neolitu až téměř do poloviny prvého tisíciletí n.l. Tamní sídelní jámy obsahují stopy kultur únětické, knovízské, blanské, laténské, strakonické a římsko – strakonické / dobřichovické /.
 
 
Z Libenky toto osídlení táhlo se přes Klínek, přes území obou cihelen a hřbitova až na Krupsko, na jižní záhumenky, Písečka a na Příč, ačkoliv to neplatí pro všechny výše uvedené kultury stejnou měrou. R. 1932 byla mnou a panem Nachtmanem prokopána bohatá sídelní jáma při úvozové cestě vedoucí od hřbitova na Libenku na obvodu hliniště bývalé Šváchovy cihelny, ve které byly zastoupeny vrstva po vrstvě všechny výše uvedené kultury.
 
 
V cihelně samé často se přišlo při trhání hlíny klíny na žárové hroby, v nichž vyskytující se nádoby se obyčejně pádem ze značné výšky roztříštily a zasypala je hlína. Bronzové, nebo železné předměty byli-li tam jiné, bylo pak těžko shledávati ve spoustě zřítivštího se materiálu. Cihláři se také nezdržovali shledáváním hrobního inventáře a obyčejně mne nebo p. Nachtmana o nálezu zpravili příliš pozdě, třeba také až po čtrnácti dnech.
 
 
Pokud jsem někdy mohl zjistit z několika zachráněných střípků, šlo tu o pohřby z doby byzantské. Jednou / 1933 / nalezli cihláři v hromadě stržené hlíny kamennou destičku a upozornili mě na ní. Když jsem ji pak očistil, zjistil jsem že je to jakási stela znázorňující obličej v kruhu a paprsky představující zřejmě jakési sluneční božstvo. Hlava božstva měla tvar stylizované lile / tzv. bourbonské /, ovšem nikoliv zvlášť dokonalý, nýbrž jen přibližný. Byl to fragment z kamenné stely z rudého železitého pískovce asi 13 cm široký a asi 7 cm vysoký. Byl mnou zapůjčen mému příteli Fr. Valentovi, řediteli škol ve Mšeci spolu s jinými ještě starožitnostmi pro proponovanou jím školní výstavku, s které sešlo jen proto, že Valenta byl záhy nato zatčen gestapem a již se nevrátil. Po jeho smrti nebyly mi již uvedené předměty vráceny. Knovízské sídelní jámy byly letos / 1957 zjištěny ve dvoře usedlosti čp. 10 / - uloženo v museu v Novém Strašecí.
 
 
Laténské osídlení táhne se z Libenky až na Krupsko ač nejde-li o samostatnou osadu. Kostrové hroby laténské vyskytují se v Písečkách, kde byly nalezeny / laténské ? / spony a části pečetidlového nákrčníku darované říd. učitelem Fr. Janouškem rakovnickému museu. Z doby římské a sice ze staršího období římské kultury t.z.n. píčhorského / 1.-3. století n.l. /. Nalezena byla na Libence necelá amforovitá nádobka zdobená dvojřadým vytečkovaným meandrem, na jejímž dýnku je rovněž dvojitě vytečkovaná  svastika čili hákový kříž. Toto vytečkování bylo nejspíše provedeno ozubeným kolečkem. Nádobka je ve sbírce p. St. Vernera, poštovního doručovatele v Mutějovicích.
 
 
Na poli p. Boh. Vitnera / býv. starosta obce / na Krupku byla nalezená provinciálně římská spona a v bývalé Bařtipánově cihelně meč. Oba tyto předměty, jakož i několik střepů římsko – strádonické / o jejich bližší lokalizaci bohužel nevíme nic určitého /, jsou uloženy v rakovnickém museu. Na zahradě čp. 74 za potokem byla při planýrování r. 1934 nalezena železná pec značně rozrušená, s několika kousky železné rudy a s větším množstvím železné strusky. Kočí, kopaví hlínu, pec zcela zničil. Okolo pece bylo množství střípků z nichž pouze jeden s ozdobou spočívající z šachovitého dvouřadí čtverečků, které tvoří diagonálně ryté čárky mající střídavě sklon doleva a doprava. Střep představuje část baňatosti hrdla i vyvalené okraje.
 
 
Pan V. Hes nalezl při kopání a odvážení hlíny na témže místě několik tyglíků, které dosud vlastní a upozornil mne, že někteří ze starších hospodářů místo všeobecně označení „ Za potokem „ užívali staršího pomístního názvu „ Pod pecí „. Především tohoto označení užíval výměnkář ze statku čp. 28 Jakub Vitner. Domnívám se, že tu jde o tradici ulpěvší právě jen na této usedlosti, o tradici týkající se pece hrnčířské, protože v r. 1650 připomíná se na tomto čísle hrnčíř Tomáš Hekl. Tento měl pravděpodobně hrnčířskou pec ve stráni nad nynější ulicí „ Za potokem „, kterou odtud mohli právem nazývati „ Pod pecí „. Po něm tohoto označení používali i ti, kteří po něm drželi uvedené číslo / Tomáš Donát 1654 – 1676, Jan Wallis, panský myslivec 1713, Jakub Tvrdý 1785, Martin Vajs 1850 a Jakub Vitner oženivší se s vdovou po Vajsovi, děd nynějšího držitele /. Také na Libence pod cestou u potoka při stavbě chmelniční konstrukce přišlo se v r. 1934 na kousky železné rudy a železnou strusku, v níž byly zapečené zvířecí / hovězí ? / kosti. Několik střepů nález tento provázející, bez ornamentu, hlásilo se ke kultuře římské.
 
 
Na Krupku byl nalezen r. 1911 zlatý drát spletený prý jakousi jehlicí. Nalezl jej na svém poli V. Štechmüller a prodal tehdejšímu pokladníku Hospodářské záložny v Rakovníku. Na Homolce na poli p. Bařtipána / později však změnivším svého majitele / nalezena byla bronzová římská mince jednoho ze tří císařů Gordianu z prvé poloviny III. stol. n. l. U krupského kostelíka sv. Gotharda nalezena stříbrná mince římského císaře Gordiana III. téže doby. Tyto nálezy mincí souvisí se starou zemskou cestou Erfurtskou, která probíhala naším katastrem a kterou na Krupsku přetínala cesta vedoucí ze Žluticka přes Rokyto a Kostelec k Dřevíči. Stezka Erfurtská vedla z Prahy na Řevničov a odtud pod Stráží přes Čihadlo, Háj, k nynějším cihelnám a dále přes Krupsko a Krahulec ke Kounovu.
 
 
Poloha sousedící s Krupskem dnes zvaná na Příči, nazývala se dříve asi „ u Prtice „. Od ní má své jméno přiléhající k ní část naší obce, zvaná lidově Huprtice. Dříve se totiž k slovům mající v názvosloví samohlásku předrážel na poddžbánském pořečí spirant h. Místo u Adamů, u Urbanů, Anka apod. Slovo prtice je zdrobnělý tvar k appelatívu prť, který u Slováků značí cestu, stezku vedoucí po návrší, po horách. Jinak též Slováci říkají pirť. Je to slovo převzaté našimi předky od Keltů v době laténské, příbuzné kornickým pyrte a s kymrickkým ffyrdd „ cesta „. Ozývá se i v názvu místa, kde cesta Erfurtská opouští území Čech – Vejprty. Srov. též srbochorv.prtiti, tj. raziti, klesati cestu, prt prtina „ sanice „ cesta ražená ve sněhu. Také v Kounově jedna část obce nazývá se Huprtice a my již se zmínili, že cesta Erfurtská vedla též na Kounov.
 
 
Hředelský Háj jsou dva kopce vybíhající z masivu Homolky a porostlé oba lesem. Jeden z nich západní, tvořící proti západu dosti příkrý ostroh obtékaný Červeným potokem, běžícím od Džbánu k starobylému mlýnci „ na Zátorech „ připomínanému již v základní listině hředelské z r. 1315 a dále Libenkou k mlýnu Pečárkovskému, slul v minulém století „ Holý vrch „ neboť ještě v letech osmdesátých byly na něm pole. Dosud je na něm patrný dlouhý půlkruhovitý val, třeba již dlouholetou orbou a vláčením značně snížen a rozvlečen. Podle starých pamětníků / Adolfa Vitnera naroz. 1850 a nebo mého otce Cyrila Hornofa nar. 1875 / byly tam při orbě nalezeny různé bronzové předměty / spona, jakési kruhy, 2 meče a větší množství šipek /. Je velmi pravděpodobno, že tu jde o předhistorické hradiště, ještě z doby měděné, souvisící s osídlením na Libence a pravděpodobně i s cestou Erfurtskou.
 
 
Kultura hradištní vyskytuje se především na území vsi samé. Na dvoře usedlosti čp. 10 byl letos nalezen žárový hrob slovanský v těsném sousedství sídelních jam knovízských. Hradištní střepy s množstvím zvířecích kostí, mezi nimiž byl i kel divokého vepře s provrtaným doň otvorem, byly nalezeny při kanalizačních pracích před touto usedlostí, v sousedství staré lípy r. 1934. Snad tam bývala stará tryzna. Kostrové hroby slovanské vyskytují se hojně na severních záhumenkách a v poloze zv. Lítavka. Dále se vyskytují hradištní střepy „ u Rybníčku „ a „ v Předních Dílcích „ kde byly nedávno traktorem vyorány kruhy z kamenů a sice jeden velký a několik menších. Na záhumence pana Kořena byly, tuším r. 1932 při výsadbě stromů objeveny dvě kostry a u jedné z nich nalezena figurka z vypálené hlíny p. Jindřichem Vágnerem z čp. 30, který svůj nález daroval museu v Rakovníku.
 
 
A tím jsme svůj přehled dávného osídlení hředelského katastru skončili. Na závěr ještě shrnuji, že celá východní část tohoto katastru, tj. polohy v Kusích, Luh, Číhadlo a Homolka, je po stránce archeologické zcela sterilní. Zato překvapuje skutečnost, že stopy starého osídlení vyskytují se na Džbáně / na Rovinách, kde na poli kdysi Bařtipánově a též v jeho sousedství jsou rozlehlé tmavé popelovité skvrny na nichž jsme s panem Nachtmanem shledali drobné, těžko určitelné střepy, avšak jak se zdá, asi hradištního původu, jakož i jeden přeslen a jeden váleček z opuky vyrobené. Opis pořízen dne 23.4. 1966 F. Hamer, Mutějovice 207.