Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Chmelové známky
 
 
( čerpáno z Bručánovských listů – autorem tvůrce muzea Jaroslav Vitner )
 
 
V druhé polovině 19. století pravděpodobně začaly sloužit k evidenci odvedené práce. Této době se přisuzuje vznik kovářských známek, které si hospodář zhotovil sám, nebo za pomoci místního kováře. Byly různého tvaru, vyrobené z plechu buď černého nebo pozinkovaného případně mosazného. Zpravidla na nich bylo vyražené číslo hospodářství nebo iniciály hospodáře a někdy i jejich nominální hodnota.
 
 
Pak povětšině následovaly známky ražené a to na konci 19. století a začátku 20. století. Razily se v ražebnách, které začaly vznikat na celém území Čech. Nejznámější jsou v Praze Karnet a Kyselý, I.B. Pichl a v Žatci Rudolf Lässig. K roku 1929 bylo 11 000 pěstitelů a to ve 237 obcích ne německé jazykové straně a 116 na české., takže se jim jednalo o slibný počet. Tyto známky měly povětšině tvar kruhový, převážně o průměru 21 mm a 25 mm. Materiálem byla hlavně mosaz nebo hliník, méně pak měď, železo, zinek, poniklovaný zinek, olovo. Na těchto známkách už bylo vyznačené jméno, název firmy, adresa, určení i hodnota, popřípadě i povolání ( rolník, farmář ). Některé strojně ražené měly na zadní straně ornamenty, šištice, lístky, hvězdičky, ratolesti, květiny a pochopitelně hodnotu známky.
 
 
Následovaly barevné plasty, které používaly převážně vzniklá JZD. V krátké době na přelomu padesátých a šedesátých let začala družstva užívat papírové chmelové známky různých odstínů a s vyražením roku sklizně. S postupující mechanizací sklizně ztratily známky svůj účel a dnes jsou pouze předmětem zájmu sběratelů a chmelařských historiků.
 
 
Dále jsou známy i další známky a to anonymní, které mají vyraženou hodnotu a nelze je přiřadit pěstiteli ( chybí o něm údaje ), dále pak známky pivní, chlebové, mlékárenské, zálohové a dokonce se mi podařilo sehnat známku uhelnou na 25kg uhlí z dolu Jan Křtitel ze Hředel. Tyto známky sloužily jako deputátní. Zálohové pak k vrácení vydané částky.
Když večer pak byly známky spočítány, odevzdány, a počet zapsán do sešitu k příslušnému jménu a dle počtu známek pak došlo na konci chmelů k výplatě peněz, dle předem stanovené odměny za věrtel.
 
 
V proutěném koši pak je ukázka chmelnic a česáčů z dávného minula. Vedle je část vozíku ze sušárny, kam byl chmel po načesání odvážen. Na tento vozík se vytahovaly lístky již usušeného chmele a tyto byly ručně vysýpány na sušárně na hromady. Byl opatřen malými kolečky, aby mohl být přesouván pod jednotlivé lístky a mohl poodjet do komor. Ve vozíku se nachází lubák na přenášení usušeného chmele. Lopata je určená k hrnutí chmele a dřevěné trojhranné vidle na prohrnování.
 
 
Nad ním je pověšen žok, do kterého se později po usušení a nakropení chmel sypal a určený pracovník – šlapač – jej uvnitř šlapal a byl neustále zasýpán chmelem shora, dokud sám nevystoupal na vrstvě nahoru. Pak se žok zašil. Jeho vážení a zaplombování a vypsání certifikátu prováděl chmelařský důvěrník známkovny. Následně mohl být chmel odvezen do skladů Chmelařství v Žatci, Rakovníku, Mšeci či Milostínu.
 
 
Vedle na nástěnce jsou ukázky pohledů, které posílali každoročně tisíce a tisíce česáčů z chmelařských oblastí domů. Vedle nádherné skříně je umístěn starý pivní sud a dvě pípy. Nad ním visí uznání mého děda, jenž byl dlouhá léta předsedou Českého chmelařského družstva.
 
 
Vedle je pověšeno povídání o historii chmele a propagační brožura z roku 1935. A nyní uprostřed místnosti překrásná černá skříň. V pravém křídle jsou uloženy dokumenty o chmelu, vlevo pak učebnice a kalendáře. Uprostřed za sklem jsou encyklopedie, porcelán a různé lahvičky a flakóny a též nezařazené dokumenty.Na skříni jsou staré pivní lahve s nápisy pivovarů a též lahve od sodovky a limonád.