Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Co vše najdete v muzeu
 
( čerpáno z Bručánovských listů – autorem tvůrce muzea Jaroslav Vitner )
 
 
 
Nejprve chci říci, že zde najdete spoustu exponátů, písemnosti a fotografie, takže pokud nezapomenete brýle a nebudete pospíchat k obědu, vytvořili jste si první předpoklad pro shlédnutí expozice a části písemností. A hlavně zde naleznete trpělivé posluchače pro své vzpomínky nebo naopak vypravěče k doplnění prohlížených materiálů a exponátů. Takže v hezkém prostředí a podmanivé hudbě můžete strávit příjemné dopoledne a oživit si jednak svoji paměť a rovněž vzpomínky na kamarády a krásné chvíle Vašeho dětství.
 
 
Začneme však od počátku. Vchodové dveře jsou původní, podařilo se nám je zachránit, opravit, natřít a též zvýraznit jejich krásu. Okno nade dveřmi již zachránit nešlo, tak je tam nové, vlastnoručně zhotovené a osazené. Hned napravo při vstupu najdete část obrazů z bývalé hospody u Křížků, kam jsem ještě chodil já a kde se mi vždy líbila hlavně vytrína s cenami fotbalistů. Dvě trofeje pak jistě najdete uvnitř muzea. Jsou to obrazy z výčepu, část první promítačky ( osvětlovací komora ) s osvětlením filmu pomoci elektrického oblouku. Pod nimi naleznete bubínky na pražení žita a starý kamenný mlýn na viku. Nalevo jsou obrázky Hředel a některých usedlostí z dávné i nedávné historie. Naproti ve skříni je ukázka dříve používaného nářadí truhlářského, obuvnického, zámečnického, a elektromateriálu na rozvody, ovládání a jištění, které by si asi stěží dovolil dnes někdo namontovat. Vlevo je též polička s knihami, které je možno si nezávazně vypůjčit nebo vzít.
 
 
Při vstupu do bývalé třídy, dnes však bohužel moderními dveřmi ( nezapadají do celkové atmosféry ) Vás překvapí rozsáhlý prostor místnosti muzea, jenž je osvícen starodávnými a vkusnými lustry, proti Vám vlevo dominuje starodávný kostelní orloj nad nímž vlaje vlajka Junáka Hředle, čelně proti vám se nachází obdivuhodná a krásná vyřezávaná skříň, napravo dominuje chmelový štok na sloupu a celý prostor je vyplněn exponáty až zrak přechází.
 
 
Až se vzpamatujete z prvního zážitku, začneme s prohlídkou vpravo. Hned vedle na stěně jsou krásné fotografie částí obce a vedle je mapa zdejšího prvního osídlení Hředel, která zůstala spolu ze čtyřmi exponáty jedinou vzpomínkou na bývalé snažení p. Nachmana a které věnoval muzeu pan Kuna. Vystavené nálezy dosahují ctihodného stáří cca 6000 let a jsou krásné. Jsou zde i ukázky všech druhů otisků v opuce a další, jako žraločí trus, valoun z bílého písku, oblázky používané jako zátěž při naložení masa a dalšími. Rovněž je vystaven náramek z místního dostupného materiálu a to švartny. Zde jsou též tyto písemnosti o vzniku obce, stavbě kostela a archeologických nálezech. Dále jsou zde dochované divadelní hry bývalého divadelního spolku a stručný přehled historických místních událostí. Pro váš přehled uvádím vždy popis přiložený v muzeu k jednotlivým expozicím.
 
 
V polici v knihovně najdete veškeré dosud dostupné písemnosti a knihy o Hředlích, Rakovníku a okolí a též zajímavosti z celých Čech. Uvedené knihy si lze po domluvě s vedoucím na určitý čas zapůjčit domů.
 
 
Na rohu knihovny pak již můžete spatřit některé exponáty jako formy, baterky, mincíře, zátkovačku a spoustu dalších drobných věcí. Za rohem na stěně pak spatříte krásný kočárový postroj a pod ním opět fotografie Hředel. Je zde prvá fotografie Hředel z Lánu od lesa a obraz Džbánu od pana Sajnera někdy z roku 1924. Na stolku pod nimi naleznete staré číslo Květů s povídáním o Hředlích. Napravo pak je pracovní koutek vedoucího muzea. Vedle postroje pak jsou cepy, kosa, chmelové tyčky, chomout na krávu, lopata na dávání chleba do pece, rozsívka a další. Pod nimi jsou odstředivky na mléko, máselnice a vedle stříkačka na chmel. Vedle u regálu jsou pak pícháky, kačena na drátek, nůžky – no prostě všechny propriety na natahování drátu. Rovněž tam stojí vytahovák, jímž se vytahovaly tyče chmelové ( cca r. 1915).
 
 
Dále pak je zde různé náčiní jako žabky na podřezávání chmele, svěrka na tahání chmele, část rumpálu ze sušárny chmele, různé druhy hřebů, veverek, háků na žoky a jiné. Hlavně pak chmelové věrtele, které vám popíši podrobněji.
 
 
Věrtel zvaný též čtvrtka, udávaný buď slovy nebo ¼ něměcky Viertel, je staré označení nejen pro dutou míru pro sypké látky, ale i pro míru plošnou, jejíž velikost byla odvozena z velikosti plochy oseté osivem o objemu jednoho věrtele. Byla čtvrtinou větší jednotky zvané strych, česky též korec o objemu okolo 100 litrů. Věrtel byl ale často chápán jako samostatná kubická jednotka. Do zavedení metrické soustavy v Rakousku – Uhersku v roce 1876 měl strych objem 93,587 litrů a věrtel tudíž 23,25 litru. Jeho velikost dokonce kolísala podle místa v 16. – 18. století od 77,54 l do 140,38 litru. Pravděpodobně od roku 1876 se začal užívat věrtel o objemu 25 litrů, jak o tom vypovídají chmelové známky s označením ¼ hl., nebo dvojnásobku ½ hl. chmele či údaji 25 nebo 50. Na dřevěných věrtelích je označení 25 litrů a vyražený cejch, který označuje kontrolu objemu každé čtyři roky a značku cejchaře. V pozdější době se začal užívat věrtel o objemu 30 litrů. Proč k tomuto přechodu a kdy k němu došlo není nikde uvedeno.
 
 
Materiálem k výrobě věrtelů bylo dřevo, později černý plech a poslední věrtele byly zhotoveny z pozinkovaného plechu. Vystaven je v našem muzeu i vzácně dochovaný dvojvěrtel, , jichž bylo poskrovnu a málo se používaly, neboť námaha při vysýpání byla velká a u míry byly většinou ženy. Při 25 – 50 – 100 česáčích na míru a jejich průměru 12 věrtelů / prac. se jednalo o vysypání až 1200 čtvrtek o váze cca 8-10kg. Takže se jednalo o věru pěkný výkon. Proto u některých měr si museli načesané věrtele vysýpat samotní česáči. U používaného dvojvěrtele pak byl počet sice nižší ale zato byla zapotřebí větší námahy na jejich vysýpání a ne každý česáč měl přidělený koš na česání tohoto množství. Námaha byla s přenášením větší, ale z důvodu úspory času byl opravdu hlavně šikovnými trhačkami využíván. Kdo nezažil a koho nepotkalo toto období, nemůže pochopit, že nebyl čas ani k jídlu, chodilo se pomalu ještě za tmy, česalo se déle do večera i když už ani míra nebyla a chmel se nechával na druhý den, stěží byl čas si odběhnout. Ale ta vzájemná přítomnost až 100 lidí na jednom místě navozovala neskutečnou a neopakovatelnou atmosféru. U věrtelů a žoků a dalšího zařízení, které přišlo do styku s načesaným chmelem nebylo zapotřebí žádné ošetřování, natírání nebo konzervování. Lupulinový prášek je totiž ideální pro konzervaci a úspěšně odpuzuje brouky, plísně a rez, což je léty vyzkoušeno.
 
 
Na chmelovém sloupu v rohu pak najdete kruh míry se žokem, do kterého se vysýpal načesaný, odměřený chmel. Vedle pak je koš na věrtel, který sloužil k zachycení vedle napadaného chmele při jeho sypání do věrtele. Chmel byl sypán z přidavaček, nůší nebo košíku. Dobrá míra byla s čepečkem nad věrtelem, chmel se lehce zmáčknul a vysypal do žoku zavěšeném na kruhu. Po 25 věrtelích provedla obsluha míry výměnu žoku. Naplněný zavázala a připravila k odvozu. Na žoky se nesmělo sedat, aby nedošlo k zapaření chmele. Míra se přesouvala stále k česáčům. Dobu přesunu vlastně určoval poslední česáč, neboť pro odvoz potahem musela být již chmelnice bez štoků. Při zajištění špatně načesaného chmele byl tento vysypán vedle míry na plachtu a česáč jej musel přebrat. To však byla hanba pro každého přistiženého. Za každý věrtel pak česáči dostávali chmelové známky, plíšky, nebo plechy, papírky a jejich velký počet na krku či špendlíku ukazoval na správného trhana.