Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Šachty
 
 
( čerpáno z Bručánovských listů – autor tvůrce muzea Jaroslav Vitner )
 
 
 
V katastru obce se vyskytuje útvar kamenoúhlý, který zapříčinil dolování uhlí a následně průmyslovou těžbu. Uhlí je uloženo v hloubce 10 – 30 m, síla uhelné vrstvy je 60 – 80 cm. Prvá zmínka o dolování uhlí je z roku 1839, kdy jakýsi Mazák počal dolovati blíže č. 83. S ním současně doloval jakýsi Vávra, kde se neví. V kotlinách na Průhoně / dolík Dynastův / doloval jistý čejka. Ten zřídil ke své šachtě vozovou cestu, která se dle něho pojmenovala. Jeho společníkem byl jakýsi Fanta.
 
 
Kolem roku 1850 pustili se do dolování Fr. Minařík, Roubík, Kraus, Fr. Pochman, Prok, Fencl, Tvrdý, V. Ledvinka, Landa, Bílek – všichni na Rastislavech. Dolovali ovšem jen tak dlouho, pokud jim to beze strojů šlo. Tyto díly počal od jednotlivců kupovat Grube, podnikatel horních staveb, který měl několik společníků. Grube vystavěl strojírnu s komínem asi 13 m vysokým a opatřil ji parním strojem o sedmi koňských silách.Zřídil šachtu 25 m hlubokou nad vrstvou uhlí 70 – 100 cm mocnou.
 
 
Vystavěl dále domek / č. 114 /, kde byly stáje, mostní váha, kanceláře, byt hlídače a evangelická modlitebna. Roku 1860 vystavěl i vodní mlýn, / později parní /. Roku 1862 koupil zdejší doly angl. lékař doktor Alex.Betty a G.F. Janoušek z Prahy, tvoříce spolu „ Společnost uhelných dolů ve Hředlích “ . Za něho vystavěna nová strojovna na Rastislavech a zakoupeny potřebné horní stroje vrchní i dolní.
 
 
Hory zprvu zpravoval jakýsi Weniger, jež si později postavil č. 85. Do těchto let padá největší rozkvět zdejšího dolování. po smrti doktora Bettyho a odstěhování Tiffeho spravovali hory horníci Fros a bratří Křížkové. Pak je v dražbě koupil jistý Kulhánek a od něj Růžena Lorencová. Po smrti manžela vše prodala, ale dům č. 82 si ponechala.
 
 
Bývalou horní váhu, nyní číslo 114 koupila obec a ubytovala tu chudé obecní příslušníky. Na Rastislavech dolovali též kolem roku 1852 jistý Hauner, Kapoun, Ulrych a Kloub. Poslední tři dolovali společně, pak Kapoun sám až do roku 1884, kdy doly od něho koupil mlynář Prajbiš, který je po čase postoupil své dceři Ludmile. Roku 1899 koupil je mlynář Rubeš, který dolování obnovil a doly si odborně zařídil. Zřídil tu novou šachtu 12 m hlubokou, dal tam parní stroj a čerpadla.
 
 
Na Rastislav počali roku 1896 dolovati Ledvinka a Landa. Landa po čase prodal svůj díl Šénbachovi, který po smrti Ledvinky získal i jeho díl. Šénbach vše odborně zařídil. Vystavěl tu domek č. 126, vozovou dráhu a doly optřil stroji. Roku 1898 zřídil při strojovně i parní pilu. Okolo roku 1840 počal dolovati na Žbáně / ke Kroučové / Anýz z Prahy. Po něm, tu doloval Eliáš z Prahy, který tam uhlí zároveň zasílal.Třetím byl Bílek, který musel přestat dolovati. Voda mu doly zaplavila a neměl dostatek peněz na provoz, ani na mzdy. Zanechal dolování, a horníkům k uhražení jejich mzdy dovolil těžbu na Rastislavech.
 
 
Roku 1845 počal na Džbáně dolovati civilní geometr Fr. Štambuch. Na Žbáně též doloval Kapoun a jeho syn Richard. Ten doly prodal Křížkovi a Fenclovi, kteří však po roce z důvodu nedostatku financí museli s dolováním přestati a doly zase otevřel Kapoun. V kotlinách počal před rokem 1848 dolovati kníže Fűrstenberg. Štola byla na místě domu č. 82. Doloval pro potřebu pivovaru v Krušovicích, kamž uhlí povozy se dováželo.
 
 
V kotlinách doloval i Bulant dle něhož číslo 78 nese název. Ten pilně dovážel uhlí povozy do Loun. Pomohl si tak, že zakoupil č. 2 a k němu půllán polí od č. 54. Nejlepší doba v kotlinách započala r. 1860 příchodem dr. Bettyho. Ten sem vložil půl milionu zl. Vystavěl zde stáje, dům a strojírny. V obecním lese na Žbáně vystavěny strojírny nákladem 100 000 zl., ale nadarmo, jelikož uhlí ani ve sto metrech se nenalezlo.
 
 
Pak byly vystavěné velké strojírny pod silnicí na lounském dolíku. Též postavem dům č. 82, č. 83 – kovárna,č.121 – váha a č. 84 – mlýn. K výrobě potřebných tašek a cihel zřízena i zvláštní cihelna. Průměrná denní těžba obnášela 150q uhlí, které se dováželo hlavně do Loun. Rok odebírala zdejší uhlí i buštěhradská dráha. Ruch těžební byl tak čilý, že se pomýšlelo na to, prodloužiti koňskou dráhu z Lán do Hředel. To ovšem netrvalo dlouho. Dolování zde bylo nesnadné a nákladné, proto bylo v roce 1877 zastaveno a doly opuštěny.
 
 
Hned na počátku r. 1900 byla první hornická stávka řešící nouzi uhelnou a drahotu uhlí. Když vypukla hornická stávka na Kladně, žádali i zdejší horníci o přídavek a hrozili stávkou. Dostali přidáno, ale cena uhlí byla zároveň zvýšena. Dříve prodáván q uhlí za 96 – 100h, nyní za 260 h. Odbyt uhlí byl velký. Majitel dolů dodával denně i 60 q do stanice krupské pro potřeby dráhy. Dne 23.2. byla stávka zahájena a trvala až do 6.3. t.r. kdy byla práce zase zahájena. V červenci toho roku bylo uhlí zase zdraženo z důvodů předzásobení majitelů chmelových sušáren. Tento odbyt povzbudil i nakrátko dolování v dolech Kapounových a Štambachových.
 
 
V roce 1903 koupil „Dělnický kutací spolek v Kladně “ od Kapouna jeho horní výměru pole Žbánem, kde pak počal konati přípravy k dolování. V roce 1908 započal dolovati Kapoun na Průhoně, a V. Schönbach postavil na svých dolech cihelnu s kruhovou pecí. Uhelné doly „ Jan Křtitel “ prodal JuDr. Slaměník p. Pelcovi a Pokornému. Tito koupili od obce pole, kde založili novou šachtu Ludmilu. Hluboká byla cca 20 metrů a sloj uhlí vysoká 120 cm. Postavili tam strojovnu, kotelnu a vozovou váhu. Voda se odváděla strouhou u okresní silnice.
 
 
V roce 1914 se rozvinul v obci čilý ruch dolování uhlí. Protože na šachtách ( v horách ) byla naděje na osvobození od vojenské služby, hrnuli se muži k odvodu do hor. Majitelé reagovali tak, že za těžkou práci platili jen malou mzdu. Uhlí se vozilo do Krupé na vagóny. V roce 1917 nový majitel mlýna č. 84 Josef Novák na poli, které získal od Josefa Bradáče č. 23 počal dolovati uhlí. Tahalo se rumpálem, bylo horší jakosti, ale vzhledem k nedostatku prodalo se všechno. V tomtéž roce koupil František Bařtipán opuštěné doly pod Džbánem a otevřel šachtu Richard na svém poli. V roce 1918 otevřel též šachtu Ivan a to podle zajatce jenž uhlí přišel. Doba válečná zajistila odbyt hředelskému uhlí.
 
 
S velkým úspěchem doloval František Šmíd, mlynář z Rakovníka, který zakoupil pozemky od Albertiny Kubátové. Zřídil důl Karla, kde postavil strojovnu, třídičku uhlí, mostní váhu a kanceláře. Jáma byla hluboká 41 m. Obávané vody je zbavena, neboť v opuštěném dole „ Ludmila “ voda vše zaplavila a pak se ztratila. Uhlí se odváželo povozy a automobily do Krupé. Za války se uhlí přímo rabovalo. Proto se později v roce 1919 muselo vybírat i horší uhlí a v slabší vrstvě. Poptávka však byla tak velká, že místní obci bylo přiděleno každý měsíc 200 q uhlí. Obecní úřad vydával každému lístek na 4 q uhlí/měsíc. Horníci dostávali deputátní uhlí každý týden. Od Františka Šmída si pronajali části měr společníci z Krupé : Bechyně, Kasl a Pavlík a dolovali na Rastislavu uhlí – zv. cikorka a k Mutějovicům Jindřich a Václav Schönbachovi.
 
V dílcích otevřel důl Václav Schönbach s Josefem Bradáčem. František Bařtipán počal pracovati na IV. míře zvané Richard u Kroučové, kde doloval na fleci vysoké 130 cm. Za tím účelem zřídil šachtu s parním pohonem a 500 m dlouhou odpadovou šachtu zvaná Křížková, kterou Křížek před 20 ti lety s nezdarem opouštěl. Zároveň koupil doly zvané Sant Francisky od Rosenbauma a Weignera z Rakovníka, kteří tento důl koupili od hejtmana Heřmanovského a po dvouměsíčním dolování s nezdarem tyto doly prodali za 100 000 K. Františku Bařtipánovi. Když koupil 1 míru zv. Severin od Františka Šmída, vlastnil mimo čtyř kutišť osm měr úřadem, zaměřených na 14 důlních měr.
 
 
V roce 1921 se přestalo na dole „ Karla “ těžiti. Horníci přešli na důl „Svornost“, který ležel na hranici hředelského okresu za chudobincem. Důl byl svěřen horníkům do správy. Bylo utvořeno družstvo v němž hlavní podíl měl majitel František Šmíd. Byla to jakási socializace dolů, která dlouho netrvala. Majitel opět doly převzal, ale z důvodu uhlí horší jakosti a problémy se spodní vodou, přestal dolovati. Horníci opět přešli na „ Karlu“ dobrati zbytek uhlí až konečně i zde byla těžby zastavena.
 
 
V roce 1923 – 24 rozbourali dělníci všechny budovy a po bývalé šachtě zůstala jen halda. Roku 1924 byla šachta s příslušenstvím prodána společnosti Union, která těžila v Mutějovicích. Roku 1922 dostaly domky zbylé po šachtách přidělená čísla. Po Ludmile – č. 177, po Křtiteli – č. 176, bývalá sušárna – č. 175. V roce 1923 docházeli havíři na šachty do Mutějovic a Lhoty do dolů Union. Byly to doly Slávka I. – 29m hluboká, Slávka II. – 47 m hluboká, Josef – 82m hluboký a důl František. Roku 1926 byly doly Union uzavřeny a stroje a zásoby rozprodány. V tomto kritickém období přišlo o práci 1400 havířů, kteří byli nuceni dojíždět za prací až do Rynholce nebo Prahy.
 
 
Roku 1923 prodal František Šmíd z Rakovníka uhelné výměry společnosti Union, ponechal si pouze vilu se zahradou č. 82. Společnost započala v tom samém roce dělat těžní jámu v „Dílcích“. Roku 1936 umlkl život na dole Perun I. a ruch těžby se sune východně. Od roku 1935 je připravován důl Perun III., byly převzaty n.p. SUŽD ( Středočeské uhelné a železorudné doly ). Po odchodu zajatců je 120 pracovníků na Perunu III. Zároveň byla obnovena těžba na dole František.
 
 
Od 31.12. 1951 patřily doly pod TAKO, následně pod n.p. ČLUZ. Eva byla připravena k těžbě až roku 1958. Nejdéle dochované doly Richard a Perun byly zavřeny v letech 1965 – 1966. V současnosti není v provozu žádný důl a jedině obě haldy porostlé břízami připomínají jejich slávu.
 
 
 
V rohu je pak umístěna maketa vozíku na uhlí se znázorněním štoly i uhlím a permoníkem Perichem. Na stropě sloje jsou narovnány švarty, dále je zde dřevěné kolečko na odvoz uhlí a hlušiny. Na stěnách visí nástroje potřebné k dobývání, oblek, mapy podzemních štol a fotografie šachet v Dílcích a šachty Karla. Dále zde najdete různé karbidky i revizní benzinový kahan. Dále jsou vedle okna vystavené staré trofeje fotbalistů Hředel. Poté jste již v Rudém koutku.