Čertův kámen v Toulavé kameře : http://www.toulavakamera.cz/article.asp?id=2277
( čerpáno z knihy Strážci hor a pramenů – Otomar Dvořák )
Vyjeli jsme z Mutějovic na Lhotu pod Džbánem. Silnička stoupá mezi chmelnicemi, a protože už jsme blízko Džbánu, vlastně tohle podivné pohoří ani nevidíme, výrazný geologický zlom odtud vypadá jen jako zvýšený okraj lesa, lemující severní obzor.
Ale pak zahlédneme vpravo u silnice, v louce poblíž chmelnice něco podivného. Leží tu asi metr vysoký křemencový blok, jehož bloky jsou členěny řadami podélných rýh a plochý vrchol se rozvírá úzkou oválnou mísou. Třpytí se v ní hladina čiré , překvapivě studené vody a na dně této kamenné nádržky se lesknou mince. Hloubku neuvědomělé, a přesto vytrvale přežívající tradice, která nás nutí vhazovat cennosti jako oběti vodním duchům do skalních mis, si můžeme ověřit u každé městské kašny či fontány, ale v případě mutějovického kamene jde ještě o něco navíc.
Lidé ho zřejmě do dnes požívají jako svatyni, oltář nepojmenovaného boha, neboť kromě mincí jsem tu spatřil i záměrnější symboly : například hvězdu sestavenou ze suchých šípků, nebo dva klacíky, položené přes sebe ve tvaru ležatého kříže.
Ve vodě plaval i lístek papíru. Písmo na něm už bylo rozpito, ale zřejmě původně obsahoval nějakou prosbu či přání. Je snad mutějovický kámen oltářem novodobých mágu a čarodějnic? Nebo jsou stopy magických úkonů, které nese, jen vyjádřením prostého návratu k dávným tradicím předků, k pokorné úctě před mocnými silami přírody a ke snaze navázat duchovní kontakt s jejich božskou podstatou?
Jako na zavolanou se objevila jakási paní, přicházející pěšky po silnici od Mutějovic. „ To je Čertův kámen, “ odpověděla na naši otázku. „ Neznám o něm žádnou pověst, ale jako děti jsme si u něj hrávaly.“
Esoterička Zuzana Svobodová prohlásila, že pociťuje rozpor mezi názvem kamene a jeho působením, které jí připadá vyslovené kladné. Je ovšem pravdou, že lidé se často bojí toho, čemu nerozumí. Snad i církev se snažila spojit tradici pohanského kamene se silami temnot a zlověstným obrazem čerta odradit farníky od jeho uctívání. Připadá mi však podivné, proč tehdy nebyl mutějovický kámen posvěcen křížem a jeho moc vysvětlena nějakou legendou o Panně Marii, jak se v podobných případech často stávalo. Bránilo tomu něco?
Ano, zůstává zde něco neuchopitelného. Čertův kámen naznačuje a současně skrývá své poselství. Dotýkám se ho prsty, vnímám zrnitou strukturu horniny, „ živočišně “ zaoblené a jemně vyhlazené vrásky, kontrast tepla a chladu…. Zuzana Svobodová se pokusila vstoupit do „ paměti kamene “. „ Sálá z něj život ,“ zapsala si. „ Je to zvláštní, ale první co cítím, je růst života – mateřství. Na tuto meditaci se přímo těším. Vidím kámen jak ční na povrch země mnohem výše než dnes. Je pokrytý květy, mají barvu žlutou a bílou, něco jako kopretiny. Kámen se vyznačuje neobvyklou vlhkostí. Leskne se a je celý nazelenalý. Kolem cítím přítomnost lidských bytostí., ale žádné nevidím. Zírám jen na ten kámen. Je krásný. Probleskuje zde nějaké světlo, asi oheň, nevím. Kolem vládne hluboký klid. Celým tělem se mi rozlévá blahodárné teplo. Mám pocit, jako by tato chvíle neměla nikdy skončit. Vše ale trvá jen několik minut a pak se obraz začíná vytrácet a já se vracím. Vše bylo řečeno.
Uvědomuji si, že znám takové kameny, které přitahují vlhkost, a když je podobný kámen zabudován třeba do zahradní zídky, vždy hlásí, že bude pršet, nebo že se vzduch sytí vlhkostí. Jiné kameny zůstávají mokré po celý rok, přesto že ostatní kolem jsou suché. Myslím, že zvláštní nazelenalá barva kamena v mé meditaci byly barvou nějakého mechu nebo plísně a že takto v určitých ročních intervalech mutějovický kámen předpovídal znovuzrození života.“
Zapamatujte si tato slova. Leží v nich klíč k tajemství Džbánu !